Každou historickou událost, i bitvu u Sokolova, lze deformovat pod nánosem dnes módní alternativní historie. Na webu si může každý napsat cokoliv a nemusí se ani podepsat. Velký rozdíl od nedávné minulosti. Za knihou, studií i článkem stála autorova čest.
Dnešní povrchní praxi neuniklo ani první vystoupení 1. čs. samostatného praporu v bitvě u ukrajinského Sokolova a osobnost Hrdiny Sovětského svazu kpt. Otakara Jaroše. Nezbývá nic jiného, než se vrátit k pramenům…
První zprávu o bitvě nedaleko Charkova přineslo ilegální Rudé právo č. 4 z 15. dubna 1943. Autoři, pravděpodobně K. Aksamit (1897-1944) a J. Molák (1893-1943) se zamýšleli, proč západní Spojenci otálejí s druhou frontou. Tíha války a oběti spočívaly na SSSR. Vyjádřili hrdost nad českým národem: „Jak velkou je ctí pro náš národ a důvěru nám danou, že jedině Čechoslovákům bylo umožněno na frontě po bodu Rudé armády aktivně bojovat proti našim vrahům. Jako hrdostí a nadšením musí být naplněn každý Čech po zprávách a pochvalách o statečném chování našich bratří na frontě. Je třeba si plně uvědomit historický dosah této skutečnosti a závazek, který pro nás doma z toho vyplývá!“
O statečnosti čs. vojáků 1. čs. samostatného praporu, dobře vycvičených v Buzuluku, snad nikdo nepochybuje. Celá řada autorů za posledních třicet let však vyčetla veliteli a důstojníkům ledacos. Je potřeba zvážit, že proti nim stáli zkušení a v boji protřelí němečtí vojáci, rozhodnuti za každou cenu znovu obsadit Charkov. Svobodovi vojáci bránili na řece Mža neobvykle široké pásmo 15 kilometrů. Posílená rota nadporučíka Otakara Jaroše v předsunuté pozici v obci Sokolov vytvořila první pásmo obrany.
Dne 8. března 1943 zahájilo útok na Sokolovo 14 německých tanků a pěchota. Velitel praporu poslal na pomoc tanky. Řeka Mže se ukázala vlivem změny teploty jako překážka. Rozkaz, aby se Jarošova rota ze Sokolova vrátila, nemohl být splněn. Zklamalo spojení. Čs. vojáci se probíjeli až za tmy.
Rozhodnutí zůstalo na nadporučíku Jarošovi. V okolí kostela zaujali kruhovou obranu a drželi se zuby nehty. Padl statečný velitel, 86 vojáků a dalších 56 bylo raněno. Ztráty na německé straně svědčí o urputnosti boje. Nejméně 300 vojáků, 19 tanků a 4-6 „haklů“.
Čs. samostatný prapor plnil úkol až do 13. března 1943. Obrana svěřeného úseku fronty si celkem vyžádala životy 112 důstojníků a vojáků a dalších 106 zraněných. O prvním válečném vystoupení informoval velitel Ludvík Svoboda prezidenta E. Beneše a generála Ingra. V telegramu jako bývalý legionář se hrdě hlásil k tradicím Zborova, Bachmače, Doss Alto, letcům v Anglii…
Nejvyšší uznání se dostalo statečnému kpt. in memoriam Otakaru Jarošovi. Leninův řád, Zlatá hvězda Hrdiny Sovětského svazu, řád Bílého lva Za vítězství a Čs. válečný kříž 1939. I ostatním obdrželi vysoká vyznamenání. Svobodův prapor se stal základem veliké čs. vojenské síly, která se podílela na osvobození ČSR.
Je docela zbytečné zdůrazňovat, zda kpt. Otakar Jaroš měl či neměl rád komunisty. Byl důstojníkem předválečné armády a hranické vojenské akademie. Tam se zdůrazňovalo vlastenectví a obecně odmítala politika. Platilo to i o legendárním letci generálu A. Vašátkovi a mnoha dalších. Kpt. Otakar Jaroš je spojován s východočeskými městy Turnovem a Náchodem, kde působil před odchodem do zahraničí.
Na rozdíl od mnoha jiných zahraničních vojáků, má kpt. Otakar Jaroš nemalý handicap. Bojoval a padl na východě. Jeho socha je dnes na jakési soukromé zahradě a představitelé státu jsou na možná nová uznání skoupí. Nemyslí si to ale všichni. Doporučuji skvělou publikaci Zdeňka Hrabici. Majestátně proběhly i oslavy 70. výročí bitvy přímo v ukrajinském Sokolově. Ani rodné Litoměřice nezapomínají.