Nejsem sice profesionální historik - vyjádření k záměru postavit pomník císařovny Marie Terezie

23. 2. 2020

    Nejsem sice profesionální historik, i když o historii se dlouhodobě zajímám. Přesto se chci, jako řadový občan Městské části Prahy 6, vyjádřit k záměru radnice postavit monumentální pomník císařovny Marie Terezie. Nedávno o tom referoval článek v časopise MČ Vaše 6.

Ano, je skutečností, že Marie Terezie byla významnou evropskou panovnicí i zvolenou českou královnou, která díky Pragmatické sankci z roku 1713 mohla jako žena usednout v roce 1740 na císařský trůn. Její otec císař Karel VI ji nepřipravil pro vládnutí ideální podmínky. Hned zpočátku se musela bránit agresivním výpadům Pruska /Fridrich II/, které vyústily ve ztrátu Slezska a ani pozdější tzv. sedmiletá válka, nepřinesla klid a prosperitu nejen trůnu Habsburků, ale především poddaným, kteří ve statisících hynuli v těchto konfliktech. Tyto oběti byly pro císařovnu samozřejmé. Ani obrana Čech proti pruskému vpádu nebyla motivována jejími sympatiemi k Čechám, ale výhradně obavami, že ztratí významnou ekonomickou základnu říše. Jsou známá její slova, že " bez této země bych byla chudou kněžnou".

  Byla Marie Terezie skutečně osvícenou panovnicí a matkou svých poddaných? Jak hodnotit skutečnost, kdy po bavorském vpádu do Čech, pod vlivem letáků slibujících osvobození od feudálních závazků, dodaly některé obce bavorskému králi rekruty. Císařovna neváhala dát tyto vesnice v odvetu vypálit. Či po potlačení selského povstání v Čechách v roce 1775 povolila exemplární potrestání celkem namátkou vybraných obětí. „Zrušení poddanství nelze považovat za uskutečnitelné", napsala sama v roce 1742, „osvobodit sedláka od jeho povinností k pánovi by ho zdivočelo a pána by rozhořčilo".

Je také známá její averze proti Židům, které za údajnou kolaboraci s Prusy vypověděla z Prahy a později, v roce 1745, z celých Čech, Moravy a Slezska. Znovu zavedla středověkou povinnost jejich označení na oděvech žlutými prýmky a stuhami.

  Její často vzpomínané a ideologizované reformy justice, trestního práva, škol a další, byly nedokonalé, polovičaté, v zásadě nezlepšovaly život obyčejným lidem. I při uznání řady pokrokových počinů Marie Terezie nelze vyřadit období její vlády z doby tzv." temna a třísetleté poroby " českého a slovenského národa, (o které hovoří někteří zasvěcenci jako o mýtu s pochybovačným úsměvem). Kdybychom se mohli zeptat tisíců exulantů, kteří po Bíle hoře museli opustit zemi, lidí pronásledovaných jezuity za své náboženské smýšlení, ale také aktérů revoluce 1848, anebo K. H. Borovského, B. Němcové a jejího muže, Fryče a dalších vlastenců- ti všichni by nám dali jasnou odpověď, jak Habsburský rod nepříznivě, až tragicky ovlivnil jejich životy. Není bez souvislostí připomenout, že za ideu habsburského státu, jehož představitelkou byla nesporně i Marie Terezie, muselo, ač nedobrovolně, padnout mnoho Čechů a Slováků v 1. světové válce.

  Proto si myslím, že zařadit vládu císařovny do kontextu našich dějin je logické, ale není třeba jakékoliv adorace stavěním jejího pomníku. O finančních nákladech a nezbytnosti jejich účelnějšího využití pro občany Prahy 6 ani nemluvě.    

PhDr. Antonín Mareš