Ze vzpomínek pamětníka

15. 5. 2020

Jsou mezi námi ještě pamětníci, kteří prožili druhou světovou válku, okupaci Československa německou fašistickou armádou. Jejich rodiče a prarodiče byli vězněni v koncentračních táborech a německých věznicích. K jedněm z nich patřím i já.

Bydlím v Praze 6 (tehdy za okupace to byla Praha 19) od mládí. K jedné ilegální skupině KSČ patřil i můj otec. Na jaře 1941 její členové byli pozatýkáni, zpočátku vězněni v Praze, vyslýcháni v „Pečkárně“, souzeni v Drážďanech na známé „Matyldestrasse“. Někteří z nich popraveni, někteří po odpykání trestu propuštěni domů s podlomeným zdravím. Žili ve Vokovicích, Veleslavíně, ale i Dejvicích, Bubenči, Suchdole.

Během druhé světové války zahynulo mnoho lidí, byla zničena velká část Evropy. Největší podíl na vítězství nad fašismem nesl Sovětský svaz. Jeho Rudá armáda osvobodila Prahu. Taková je skutečnost. Novodobí historici na tom nemohou nic změnit.

V roce 1945 přišla Rudá armáda do Prahy právě ze strany dnešní městské části Praha 6. Pamatuji si, jak k nám přijížděly sovětské tanky dnešní Evropskou třídou. Bylo to 9. května kolem čtvrté hodiny ranní. Lidé je vítali. Můj táta říkal doslova: „Jsem šťastný, že to jsou vojáci s rudou hvězdou na čepici.“ Není pravda, že když přijížděli rudoarmějci, byla Praha již svobodná. V Praze se ještě bojovalo! Svědčí o tom nejen sovětský tank č. 23 zničený na pražském Klárově, ale i pamětní desky na domech i v Praze 6. Sovětská armáda musela likvidovat německá hnízda u dejvické Techniky, u dejvického nádraží, ve Stromovce. K ostrým bojům došlo v prostoru kadetky u Prašného mostu a na Vítězném náměstí. Pamětní desku s nápisem „Zde padl sovětský voják“ najdeme například na domě Za Pohořelcem 18, v ulici Zikova 15 to byl „Jan David a sovětský voják“, v Zikově 19 „ neznámý vojín sovětské armády“.  U všech je datum 9. května 1945. Podobných desek je v Praze mnoho. Doufejme, že současní zastupitelé Prahy 6 je neodstraní.

Když skončil boj, rudoarmějci procházeli Vokovicemi. Lidé je zvali domů, snažili se je pohostit tím nejlepším, co doma za válečných poměrů mohli mít. Byli jsme šťastni, že válka skončila a děkovali jim. Na hřbitově ve Vokovicích je pohřbeno 35 sovětských vojáků, kteří zahynuli na konci války. Dále je tam dvacet Pražanů, kteří padli na barikádách při pražském povstání. Též tam jsou umístěny tři urny se zemí ze Stalingradu, Sokolova a Dukly. Pomníčky umístěné na Jenerálce, v Suchdole a na Evropské třídě u Dědiny svědčí o tom, že Rudá armáda přijela na pomoc Praze právě ze strany dnešní Prahy 6. Ihned po ukončení války byl ustaven Revoluční národní výbor Vokovice - Veleslavín. Sídlo měl ve Vokovické škole. Můj otec, jako jeho člen, zajišťoval ubytování pro maršála P. S. Rybalka a jeho pobočníka. Maršál Rybalko pak krátce bydlel na dnešní Evropské třídě.

Celá desetiletí- snad už od roku 1946- na Vokovickém hřbitově, na „Pohřebišti padlých sovětských vojáků a pražských barikádníků“ organizovala Česko-ruská společnost (dříve Svaz československo-sovětského přátelství) vzpomínková shromáždění. Na organizaci a samotném průběhu se podílelo mnoho funkcionářů. Většina z nich už nežije. Věnovali tomu část svého života. Do roku 1989 vojenští veteráni ve svých proslovech připomínali osvobození od fašismu, hovořili generálové, vedoucí funkcionáři KSČ, SČSP a dalších organizací.

Od roku 1980 se vzpomínkové akce konaly též u sochy maršála Koněva v Praze 6 na náměstí Interbrigády. Socha maršála Koněva je symbolem a poděkováním všem sovětským vojákům, kteří položili životy za naše osvobození. Díky iniciativě Česko-ruské společnosti se od roku 2011 podařilo zařadit vzpomínková shromáždění u Koněvova památníku i na Vokovickém hřbitově do seznamu akcí ÚV Českého svazu bojovníků za svobodu a ministerstva obrany ČR. Každoročně tak důstojný slavnostní ráz na těchto shromážděních zajišťovala oficiální účast vojenské čestné stráže a trubačů. Účastnili se představitelé KSČM, zástupci spolků, Poslanecké sněmovny, Senátu, občas i zástupci Kanceláře prezidenta republiky, samozřejmě i velvyslanectví Ruské federace, Ruského střediska vědy a kultury, žáci ruské školy, která sídlí v Praze 6. Z radnice Prahy 6 se, kromě zastupitelů KSČM a později i ČSSD, neúčastnil nikdy nikdo, přestože byli zváni.

V posledních letech vadil pomník maršála Koněva různým skupinám občanů i části zastupitelů městské části Praha 6. Žádali odstranění sochy. Argumentovali řadou nesmyslných důvodů, překrucovali historická fakta. Zásluhy o osvobození Prahy připisovali mimo jiné vlasovcům - zrádcům, kteří spolu s wehrmachtem po část války bojovali proti Sovětskému svazu. Navzdory protestům komunistů a některých sociálních demokratů, jejichž zástupci byli do konce roku 2018 členy zastupitelstva Prahy 6, navzdory protestům řady spolků i navzdory mezinárodním protestům adresovaným české vládě, nechala radnice Prahy 6 letos 3. dubna sochu odstranit. Právě v roce 75. výročí osvobození Prahy sovětskou armádou!

Byl to šok. Hanba a ostuda radnice Prahy 6. Hnusný čin starosty Koláře a části členů zastupitelstva. Přitom nemají žádný mandát k tomu, aby přepisovali dějiny. Je neuvěřitelné, že mezi námi žijí takové zrůdy, které k odstranění sochy osvoboditele Prahy si dovolily využít dnešní mimořádnou dobu. Odstranění sochy maršála Koněva je urážkou všech padlých rudoarmějců. Je urážkou i nás, kteří jsme celá desetiletí pečovali o jejich hroby a památníky.

Přesto i v této složité době jsme na hroby a památníky - na Pohřebišti padlých sovětských vojáků a pražských barikádníků na hřbitově ve Vokovicích i na místo, kde z památníku maršála Koněva zůstal jen bedněním zakrytý podstavec - tradičně položili květiny, hlavně šeříky, které letos, stejně jako v roce 1945 bohatě rozkvetly.  

Blažena Brantalová

Česko-ruská společnost – Klub pamětníků Praha 6