Požadavek na zveřejnění informací
interpelace na místostarostu Mgr. Lacinu
Kdy a jakým způsobem zastupitelstvo MČ Praha 6 rozhodlo samostatným usnesením o vybudování pomníku Marie Terezie? Bude u předmětné sochy umístěna vysvětlující cedule, kdo zpracuje návrh textu, kdo a kdy ho bude schvalovat?
Dovoluji si opětovně vyjádřit nesouhlas s realizací uvedeného záměru. K odhalení sochy Marie Terezie má dojít letos, v době 400. výročí porážky na Bílé Hoře, která na dalších 300 let těžce poznamenala osud našeho národa. Připomínám slova prvního prezidenta T. G. Masaryka, který se k tomuto období stavěl velmi kriticky. Ostatně soudím, že svůj názor vyjádřil zcela jednoznačně: „Každý v Praze a Brně může hlásati autonomii, to nám dávají, ale my chceme samostatnost úplnou. Rakousko musí být zničeno. Habsburkové musí být zničeni“, viz kniha Masarykova práce, vydaná Státním nakladatelstvím v Praze roku 1930, viz str. 223.
Snaha idealizovat si Habsburskou nadvládu, vytvářet romantické příběhy a filmová zpracování, přehlušují skutečná fakta a historické prameny. Např. trestní zákoník Marie Terezie z roku 1768, jehož české vydání z roku 1769 mělo označení „Hrdelní právní řád“ je nesporným dokumentem tehdejší doby. V obrazových přílohách tohoto zákona jsou pečlivě a velmi názorně publikovány úřední návody např. k pálení vyslýchaného, k jeho věšení a napínání, jsou tam s přesnými rozměry uvedeny nástroje k utahování palců šroubem apod. Hlavním důkazním prostředkem nadále zůstávala tortura, právo útrpné, prostě mučení obviněného za účelem doznání.
Mezi tvrdé druhy trestu smrti patřilo například čtvrcení, dále upalování, zahrabání zaživa a lámání kolem. K nejtěžším trestům patřilo protivení se bohu, svatým, náboženství, monarchovi a společenskému řádu, panovníkově moci, právům a privilegiím a správě zemí. Za krádež mohl být pachatel odsouzen k trestu smrti, za žhářství upálením, a za urážku boha slovem i skutkem následoval trest vytržení, či uřezání jazyka, useknutí ruky nebo upálení…
Obsah trestního zákoníku byl vůlí panovnice, kterou oslavujete velmi podivnou sochou, o jejíž umělecké kvalitě lze vážně pochybovat.
Autor Koněva, sochař Krybus byl žákem významného sochaře Makovského, ten zase patřil k žákům Štursy. Každý, kdo tomu rozumí vám řekne, že Koněv byl docela zdařilá socha. Vy jste jí těsně před oslavami 75. výročí osvobození od nacismu skandálně umístili do depozita a ukryli před veřejností. Žádám o odpověď, jak byly s dědicem autorských práv sochaře Krybuse projednány a vyřešeny otázky spojené s odstraněním sochy maršála Koněva z veřejného prostoru a umístěním do uzavřené úschovy, kam lze přijít jen za stanovený poplatek.
JUDr. Ivan Hrůza
25. 6. 2020