20. července 2020 byla schválena usnesením vlády Národní politika výzkumu, vývoje a inovací České republiky 2021+ (zde dále Národní politika výzkumu). Tento dokument, jak si můžeme přečíst na stránkách Úřadu vlády ČR „představuje zastřešující strategický dokument na národní úrovni pro rozvoj všech složek výzkumu, vývoje a inovací v České republice“.
Asi nejnázorněji pojetí současné úlohy vědy ve společnosti charakterizuje následující inovační řetězec, který je v Národní politice výzkumu uveden takto:
základní výzkum -> aplikovaný výzkum -> inovace -> produkt -> zisk -> reinvestice do výzkumu.
Omlouvám se, ale nemohu v této souvislosti nevzpomenout trojfázový obchodní model spoďárových trpaslíků ze South Parku. První fáze: nahromadění spoďárů. Pak je druhá fáze: ?. A třetí fáze je: zisk.
Ano, je to nakonec zisk, který je v kapitalistické společnosti jediným cílem. Zisk pro zisk.
K tvorbě zisku je ale potřeba člověk a ten „kupodivu“ potřebuje jíst, pít, bydlet…S tímto „nepříjemným“ faktem se kapitalismus potýká stále a řeší to po svém. Vznikají tak vážné společenské problémy v oblasti zajištění základních potřeb člověka. ČR přijala Agendu 2030 OSN, která se těmto otázkám věnuje. Také Národní politika výzkumu jako jeden z rámcových strategických dokumentů pro formulaci věcných cílů podpory vědy v ČR Agendu 2030 OSN zmiňuje.
Tato agenda např. definuje jako jeden ze společenských cílů důstojnost práce (SDG 8). Přihlášením se k této Agendě by se tak mohlo zdát, že se bude ČR ubírat směrem nějakého zvyšování důstojnosti člověka v pracovním procesu. To by jistě mohlo čtenáře z řad podnikatelského prostředí znejistět a tak se na straně 10 dokumentu Národní politiky výzkumu dozvídáme, že pravidla pro propuštění zaměstnance jsou v ČR jedny z nejpřísnějších v Evropě, což je podle ukazatele GII (Globální inovační index) považováno za slabou stránku a tedy se s tím jistě bude něco dělat. Zdá se, že předsedkyně TOP 09 Pekarová Adamová se již ujala tohoto úkolu zvyšování GII v oblasti tzv. zpružnění pracovního práva a to v rámci své iniciativy, aby mohli podnikatelé propustit zaměstnance bez udání důvodu.
Národní politika výzkumu uvádí jako jeden z problémových bodů nedostatek domácích pracovníků s technickým vzděláním a expertů, kteří budou schopni pracovat v multidisciplinárních týmech. Jako jedno z nápravných opatření se uvádí možnost nahradit tento nedostatek domácích expertů podporou příchodu zahraničních expertů. Co k tomu dodat. Snad jen to, že podle trpaslíku je třetí fáze zisk. Nic proti zahraničním expertům, je ale myslím zřejmé, že se tímto opatřením neřeší nedostatek domácích expertů ale pouze nedostatek expertů a to ještě s otazníkem. Kde je přeci řečeno, že např. zahraniční student neodejde po získání kvalifikace zpět do země původu?
Po převratu v roce 1989 se také mluvilo o tom, jak jsme za období socialismu technicky a technologicky zaostali a jak se po otevření hranic vše zlepší. Citujme tedy z dokumentu Národní politika výzkumu k této otázce: „V GII je dokumentováno, že v ČR téměř nejsou globální podniky, které by prováděly špičkový výzkum, což je dáno i velikostí a zaměřením ekonomiky ČR.“
Jak dále dokumentuje (asi nechtěně) Národní politika výzkumu, když konstatuje nízkou účast malých a středních podniků s produkty s vysokou přidanou hodnotou v mezinárodních dodavatelských řetězcích, bylo iluzorní si představovat, že po převratu se „našim“ podnikům (uvozovky proto, že žádný podnik není náš, tedy lidu ČR, je-li soukromý) otevřou západní trhy. Proto nebyl u nás převrat zrežírován, aby se budoucí domácí kapitalisté roztahovali na západ. Ten měl dost svých problémů a ty si chtěl naopak řešit na účet bývalých socialistických států.
Je jistě celá řada dalších zajímavých momentů, kterých se Národní politika výzkumu dotýká. Uveďme ale už jen 2 čísla, která snad trochu jasněji poodhalí postavení vědy v kapitalistické společnosti a to minimálně ve vztahu k perifernímu státu, jakým se ČR po roce 1989 stala. To první je uvedeno v dokumentu Národní politiky výzkumu a vyjadřuje předpokládaný objem financí na vědu v ČR v roce 2020. V sumě ze státního rozpočtu a z podnikatelské sféry tvoří tento objem cca 109 miliard Kč. Poměr stát : podnikatelé = 37 : 72 (nebojte, podniky si z 90% procent financují svůj soukromý vývoj). To druhé číslo vyjadřuje objem prostředků utracených podniky za reklamu v ČR v roce 2018. Bylo to 113 miliard Kč.
Petr Vlček
Zdroje:
http://www.vyzkum.cz/FrontClanek.aspx?idsekce=913172
https://www.businessinfo.cz/clanky/veda-a-vyzkum-statisticky-prehled/
https://www.mediaguru.cz/clanky/2019/04/aka-investice-do-reklamy-se-letos-zvysi-o-5-na-120-mld-kc/